Autor článku: Zuzana Carbolová

Od emocí k rozumnému výsledku

V souvislosti s nástupnictvím, ve smyslu předání rodinné firmy ze zakladatelské generace na generaci následující, často rezonuje zásadní otázka a tedy, zda je snazší něco vybudovat nebo naopak předat?

Zní to jako jednoduchá otázka, která si žádá jednoduchou odpověď. Avšak v kontextu rodinného nástupnictví se odpovědi zakladatelů (majitelů) rodinných firem na tuto otázku různí, a to dle jejich dosavadních zkušeností. Ostatně jako v životě. Když se narodíme, jsme nepopsaný papír, tabula rasa. A teprve postupně nás ovlivňují rodiče, prostředí, širší okolí, pak škola, univerzita, práce, kolegové, kamarádi. Okolních vlivů je zkrátka nespočet. Na základě svých vlastních životních (pracovních, rodinných aj.) zkušeností vám může zakladatel (majitel) rodinné firmy odpovědět, že je snazší firmu od počátku vybudovat nežli předat. Našli by se však i tací, kteří to vidí opačně. Tedy že je pro ně snazší firmu předat potomkům než rekapitulovat úsilí, které věnovali tomu, aby rodinné podnikání dostali na úroveň, ve které je nyní. Zkušenosti nám však ukazují, že v naprosté většině případů zakladatelé rodinného podnikání stojí o to, aby byla zachována kontinuita v rodině, minimálně na úrovni vybudovaných majetkových aktiv.

Výše položená otázka zkrátka mezi majiteli rodinných firem rezonuje stále častěji, jelikož nám demografický vývoj v České republice ukazuje, že právě probíhají významné mezigenerační přesuny majetku v rámci rodinného podnikání a v následujících 10 letech tomu nebude jinak. Často je důvodem odlišných odpovědí na v úvodu vyřčenou otázku jediná věc, a to získaná emoce. Tato by se však neměla ignorovat.

Co však obecně neignorujeme je výrok, že plánování nástupnictví je proces. S tímto tvrzením není nikterak složité se ztotožnit, ostatně to slyšíme stále častěji, ze všech stran. Je nám tedy jasné, že by se k nástupnictví nemělo přistupovat jako k jednorázovému aktu, ale jako k plánovanému postupu. Zde však přichází na řadu několik proměnných, a to konkrétně:

• 1. ČAS: Kdy je vhodné proces nástupnictví začít realizovat?
• 2. KLIČOVÉ OSOBY: Koho mám do procesu plánování nástupnictví zapojit?
• 3. RODINA: Mám členy rodiny do plánování nástupnictví aktivně začlenit nebo je pouze informovat?
• 4. TECHNIKA: Jak nejlépe proces nástupnictví provést?
• 5. DOKUMENTY: Jak proces nástupnictví formálně správně podchytit?
• 6. KOMUNIKACE: Jak, kdy a komu všemu mám plán nástupnictví komunikovat?
• 7. UDRŽITELNOST: Jak nejlépe ošetřím, aby se plán nástupnictví nezhroutil v čase?

Tyto a mnohé další otázky naši klienti řeší nejčastěji. Všimněte si, že první i poslední bod má vazbu na čas. Zdálo by se, že čas zde hraje klíčovou roli. Včasné zahájení plánování nástupnictví nelze opomenout, avšak důležitější je řádná komunikace, a to nejen ve fázi, kdy nástupnictví v rodinné firmě teprve začínáme řešit, ale zejména ve fázi, kdy dochází k mezigenerační majetkové výměně a svou aktivitou přispívá zakladatelská i nastupující generace současně. Jako komunikační platformu lze v praxi využít například rodinnou radu, kde se v určitých / pravidelných intervalech diskutují zásadní otázky rodinného podnikání, a to napříč generacemi. Komunikace v procesu plánování nástupnictví je však neoddělitelná od emocí. A správný postoj k emocím nám zase zajistí udržitelnost, tedy aby se proces nástupnictví v čase nezhroutil.

Veškeré výše zmíněné proměnné jsou spolu úzce spjaty a každé z nich se dá přiřadit různá míra důležitosti. Kdybychom měli vybrat nejsnazší nebo snad objektivně nejlépe proveditelné body, bude to technika a dokumenty. Na tuto oblast najdeme řadu odborníků, kteří nás podpoří v tom, jak proces nástupnictví formálně provést a zároveň, jakými dokumenty jej podchytit. A jak jsme si řekli na začátku, nástupnictví je dlouhodobý proces a projekt. Proto by se k němu mělo takto přistupovat. Někdo by měl daný projekt vést (ať už člen rodiny či externí odborník).

Závěrem vezměme v úvahu, že ještě důležitější, než samotný proces předání je dobré mít na paměti komplexní rozměr rodinného nástupnictví, který bere ohled i na provázející emoce jednotlivých členů rodiny napříč generacemi a také na udržitelnost v čase. O to důsledněji vede k rozumnému výsledku.