Autor článku: Stanislav Servus

České podnikatelské rodiny a rodinné firmy za posledních několik let ušly značný kus cesty, co se týče jejich přípravy na dlouhodobé fungování a mezigenerační předávání majetku. Pro podnikatele a jejich rodiny již není většinou neznámý pojem rodinné ústavy a rodinné rady jako základ pro další společné fungování. Podnikatelé, kteří se rozhodli, že v jejich podnikání a správě rodinného majetku budou pokračovat jejich potomci, se začínají stále častěji a včas na společnou budoucnost připravovat, a to včetně sepsání rodinné ústavy.

Čeští podnikatelé jsou velmi schopní a většinou odpovědní. Řada z nich, tedy zejména těch, kteří měli štěstí, že mají v rodině schopné potomky či další členy rodiny, kteří jsou ochotni převzít kormidlo a břemeno společného podnikání a správy majetku, si uvědomují, že základem pro společné fungování více osob je především shoda na principech vzájemné spolupráce. Přitom je zásadní, že tyto principy budou zapojené osoby akceptovat.

A jelikož většinou není vhodné ihned začínat formálními právními dokumenty (kterým bohužel často ani řada členů rodiny nerozumí a jsou tak rozsáhlé, že se jich „běžní smrtelníci“ bojí a radši je, často k jejich újmě, nečtou) a zásadní hodnotu má společná práce a shoda členů rodiny, našel si koncept rodinné ústavy a související „rodinný orgán“ rodinná rada, místo v řadě českých podnikatelských rodin.

Výsledkem společné práce na rodinné ústavě, která bývá zpravidla koordinována oborníkem mimo rodinu (s cílem mít zapojenou osobu, která není do daného procesu zapojena vlastními emocemi a je nezávislá), je (ideálně) dosažení shody na základních hodnotách, kterými se daná rodina řídí a do budoucna chce řídit, dále na principech spoluvlastnictví rodinného majetku a možného zapojení do jeho správy a řízení.

Naše česká praxe potvrzuje zkušenosti zahraničních kolegů, kteří uvádějí, že primární je čas, který daná rodina stráví spolu (samozřejmě někdy někteří členové nuceně) a má tak možnost ujasnit si řadu otázek a témat, kterým se někdy její členové vyhýbají (ač jim nemohou utéci). Nutno poznamenat, že naše poznatky a poznatky kolegů jsou ovlivněny tím, že na projektech rodinných ústav a rodinných rad většinou spolupracujeme s rodinami, které mají vzájemně poměrně dobré vztahy a mají na úspěšné přípravě zájem. Ač jsem v praxi zažil bohužel i případy, kdy si v rámci přípravy rodinné ústavy potomci zakladatele uvědomili, že spolu nedokážou vůbec spolupracovat (zakladatel toto akceptoval a našlo se řešení, jak vzájemná práva k vybudovanému majetku nastavit, tak, aby v budoucnu byly spory co nejvíce eliminovány).

Bohužel v případě rodin, kde dojde k rozkolu mezi spoluvlastníky či spoludědici (např. z důvodu, že žádná příprava na budoucí spolupráci nebyla a představy jsou diametrálně odlišné), může související spor vést k značné újmě na rodinném majetku, zničení rodinných vztahů a někdy bohužel i k negativním zdravotním následkům vyvolaným souvisejícím velkým stresem.

V tomto ohledu je nutno poukázat též na velmi záslužnou roli Centra pro rodinné firmy při VŠE, Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) a Family Business Network Czech (FBN), ale i dalších osob, které v osvětě v tomto ohledu pomáhají, tj. zejména pomáhají podnikatelům sdílet jejich zkušenosti či přinášejí zkušenosti zahraničních podnikatelských rodin.

Závěrem pár poznámek k našim zkušenostem s českými podnikateli a jejich rodinami, resp. z jejich přístupu k tématu nástupnictví (těch, kteří mají zájem se na společnou budoucnost připravit):

• a. Jsou ochotni věnovat danému projektu čas (zásadní předpoklad, tj. projekt je důležitý, ač nemusí být urgentní).
• b. Mají zájem do projektu zapojit své potomky a životní partnery (případně i partnery potomků), potomci jsou ochotni se zapojit, ač často bývá nejistota a obava, o co se jedná.
• c. Zakladatelé mají jako prioritu své děti, které však zároveň chtějí chránit a je pro ně zásadní vhodné nastavení tak, aby děti byly spokojené, aby spolupráce fungovala a samozřejmě, aby se firma či jiný majetek dále rozvíjel.
• d. Zakladatelé jsou připraveni vyslešet názory svých potomků (kteří jsou však často nejistí v tom, co si mohou dovolit svým rodičům či sourozencům říci).
• e. V rodinách bývá shoda na tom, že by si potomci měli pro případ vstupu do manželství vhodně nastavit pravidla ohledně společného jmění manželů.
• f. Zakladatelé jsou připraveni za dohodnutých pravidel postupně majetek a vedení na své potomky či zvolené osoby předat.