Tento článek byl publikován v magazínu Lawyers & Business dne 27.3.2024

Autor článku: Stanislav Servus

V minulém článku jsem stručně představil několik zásadních částí nástupnického plánu a stručně jsem se dotkl tématu rodinné ústavy, resp. systému tzv. family business governance. Nyní navážeme dalším bodem nástupnického plánování, který řada podnikatelů stále opomíjí, a to krizovým plánem.

Poté, co si podnikatel vytvoří základní strukturu nástupnického plánu, to znamená, že dojde ke shodě na:

• základní vlastnické strategii (např. chceme i nadále vlastnit naši firmu Petr Novák s.r.o. v rámci rodiny, tj. nechceme prodávat);
• týmu a nastavení základních procesních pravidel (např. tým – otec a synové, podpora pana Chytrého);
• nastavení základního časového rámce (např. s ohledem na to, že otci je 65 let a synům 40 a 38 let, chceme mít do třech měsíců připraven krizový plán a následně finalizovat a realizovat nástupnický plán do tří let);
• vymezení přesnější představy nástupnictví, zejm. vlastnická struktura, struktura řízení společnosti (např. s ohledem na dobré vztahy synů a jejich schopnosti zvažujeme předání 1/1, ale v úvaze je též nepřímé vlastnictví a ochranné prvky pro zamezení konfliktů, kdy zároveň zvažujeme možnosti vhodného řízení ve druhé generaci a v dalších generacích);

je vhodné si stanovit priority pro další postup, které budou odvislé od situace v rodině (věk členů rodiny, jejich vzájemné vztahy, schopnosti a očekávání) a firmě, resp. rodinou ovládaného majetku.

Jak už jsem uvedl, realizace úspěšného mezigeneračního předání je proces časově náročný s ohledem na jeho citlivost (ač samozřejmě samotný převod podílů či akcií lze realizovat během jednoho dne). Proto by se mělo postupovat po rozumně poskládaných fázích (dosahovat dílčí cíle), které by i v případě nenadálé změny poměrů (např. úmrtí či závažná nemoc atd.) byly využitelné a jejich nastavení by mělo umožnit krizovou situaci lépe zvládnout. Tento postup by měl odpovídat tomu, že řešíme nástupnictví vlastnické a manažerské a uspořádání v rodině při správě rodinného majetku.

V naší praxi proto zpravidla začínáme přípravou krizového plánu a navazujeme, případně provádíme současně, přípravou rodinné ústavy, ledaže je přímo zadání připravit odpovídající strukturu právní.

Příprava krizového plánu, který bohužel v řadě podnikatelských rodin chybí, je totiž jednak vnímána jako něco potřebného, nebývá časově příliš náročná a nákladná, a zároveň lze zpravidla zvolené nastavení v budoucnosti jednostranně měnit (dle zvoleného právního instrumentu).

Zároveň jsou při jeho přípravě diskutovány způsoby řešení, když dojde k výpadku daných osob z jejich pozic – tj. zejména role člena statutárního orgánu a/nebo manažerské role a/nebo role vlastnické, ale i z role „živitele“ rodiny a osoby, která bývá majitelem bankovních účtů a držitelem zásadních informací o rodinném majetku.

V této souvislosti je toto téma dosti citlivé a náročnější na vhodné nastavení pro případ, že podnikatel má nezletilé děti, či děti z více manželství.

Krizový plán podnikatelské rodiny

Co je to vlastně krizový plán podnikatelské rodiny? A jaké by měly být jeho základní komponenty? Krizový plán je shrnutí pravidel a postupů pro řešení určené nenadálé události v rámci podnikatelské rodiny či rodinné firmy, zpravidla nenadálého úmrtí podnikatele. Krizový plán má zpravidla následující části:

Poté, co je tento plán odsouhlasen, musí být připraveny dohodnuté právní dokumenty a zvolené osoby jsou (měly by být) seznámeny se svými případnými úlohami (např. budoucí zástupci, vykonavatel závěti či správce pozůstalosti atd.). Zároveň je určeno, kdo bude mít (samozřejmě kromě notáře) přístup k daným dokumentům a kdo bude zajišťovat, že budou v potřebný okamžik k dispozici.

Vymezení kompetencí, resp. oprávnění a povinností, jejichž naplňování je nezbytné zajistit pro ochranu rodiny či firmy (např. jiná osoba bude mít odpovídající oprávnění k jednání za společnost).

Vymezení témat zásadních pro danou rodinu / manžela či manželku / děti – jaké jsou obavy pro případ krizové události (např. děti v pozici dědiců, spory v rodině)? Co má být zajištěno?

Dědické, tj. vlastnické nástupnictví, nemá-li být řešeno dle dědických skupin dle občanského zákoníku, tj. je-li ponecháno bez úpravy v očekávání toho, že se zákonní dědicové spolu dohodnou (až na výjimky z našeho pohledu riskantní). Do tohoto bodu tedy patří nastavení pravidel pro zvolené instrumenty dědického práva – závěti či dědické smlouvy, které pak budou dle odsouhlaseného zadání vyhotoveny notářem formou notářského zápisu. Vyhotovení pořízení pro případ smrti doporučujeme zejména při rozsáhlejším majetku a nutnosti chránit vybrané členy rodiny či vybraný majetek. V tomto ohledu je zásadní výhodou značná flexibilita pořízení pro případ smrti a možnost kdykoli závěť upravovat. Citlivě je samozřejmě nutné pracovat s nepominutelnými dědici. V tomto bodě též doporučujeme zvolit vykonavatele závěti či správce pozůstalosti, aby toto téma nezůstalo otevřené v případě dědického řízení.

V současné době jsou též aktuální témata jako kryptoměny, přístupy k určitým elektronickým účtům, datům. Zahraniční bankovní účty či jiná aktiva. Prostředky uložené v „sejfu“ atd.

Nastavení vlastního právního řešení a volba odpovídající dokumentace, např. upravené nastavení fungování statutárního orgánu, záložní plné moci, volba opatrovníka, závěti či dědické smlouvy, ochranný svěřenský či nadační fond pro zvolenou část majetku atd.

Rozsah a detail krizového plánu se bude lišit rodina od rodiny, firma od firmy, tedy dle toho, jaká rizika a situace bude chtít zadávající podnikatel či členové jeho rodiny pokrýt.

Poté, co je tento plán odsouhlasen, musí být připraveny dohodnuté právní dokumenty a zvolené osoby jsou (měly by být) seznámeny se svými případnými úlohami (např. budoucí zástupci, vykonavatel závěti či správce pozůstalosti atd.). Zároveň je určeno, kdo bude mít (samozřejmě kromě notáře) přístup k daným dokumentům a kdo bude zajišťovat, že budou v potřebný okamžik k dispozici.

Příprava a realizace krizového plánu je tak pojistkou pro případ nenadálé události, která většinou přináší i určité uklidnění pro členy rodiny, kteří mohou mít s ohledem na věk zakladatele obavy. Zároveň je to jeden z důležitých prvků mezigeneračního předávání. Již v rámci přípravy krizového plánu totiž diskutujeme osoby, které budou přebírat stanovené role, a tudíž by se na ně měly připravit (vlastnické nástupnictví je většinou do určité míry dané, role správní a výkonná však nikoli). Bez vhodně zvolených osob, kterým podnikatel a další členové rodiny důvěřují a které jsou k rodině a firmě loajální, slušné a schopné, by i sebelepší plán na papíře s velkou pravděpodobností nefungoval.

V příštím článku navážeme tématem tzv. family business governance, a to zejména rodinnou ústavou a tzv. rodinnou radou, jako zásadními prvky ve společné správě rodinného majetku.