Autor článku: Stanislav Servus

RODINNÁ ÚSTAVA A DALŠÍ SOUČÁSTI TZV. FAMILY BUSINESS GOVERNANCE

Tento článek byl publikován v magazínu Lawyers & Business dne 13. 7. 2023.

Nejdříve krátké zopakování – co je to rodinná ústava? Jedná se o (většinou) písemný dokument, jehož koncept položila zahraniční odborná praxe v oblasti správy rodinných firem, a to s rozličnými názvy, např.: Family Charter, Family Business Protocol, Familienverfassung atd. – čemuž v češtině nejlépe odpovídá pojem rodinná ústava, jehož obsahem jsou základní hodnoty, principy a pravidla společného fungování dané rodiny při správě jejího majetku. Velmi zjednodušeně se dá říci, že se jedná o určitou formu základního kodexu rodiny. Již z názvu daného instrumentu plyne, že se má jednat o dokument, který má shrnovat základní principy a pravidla, má být spíše obecný a pro danou rodinu má být určitou obdobou „ústavy“, kterou mají státy.

Jelikož je článek určen pro odborný právnický časopis, rovnou pro kolegy právníky uvedu, že rodinná ústava není dokumentem upraveným nějakým právními předpisem, a není dokumentem, který by měl splňovat podmínky na právně závazný dokument a jako celek zpravidla právně závazná nebude (viz dále).

Řada klientů i kolegů se proto ptá, proč je dobré rodinnou ústavu vyhotovit? Proč nad něčím, co nikoho právně nezavazuje, trávit cenný čas. Z mé několikaleté praxe, zahraničních zdrojů, a zkušeností dalších kolegů, vnímám rodinnou ústavu, resp. práci rodiny na její přípravě za jeden z podstatných prvků přípravy rodiny na společnou správu rodinného majetku. Proč?

Cílem odpovědných vlastníků by mělo být připravit další generace na to, aby byly schopné spravovat předaný majetek, dokázaly jej rozvíjet, a to bez destruktivních konfliktů a rodinných válek. A pro tento účel také vytvořit určitý rámec a pravidla, a to na základě zjištění představ zakladatele, jeho manželky a potomků. A to rámec a pravidla, která jsou připraveny pro konkrétní rodinu – tj. proto lze sice pracovat s určitým „vzorem“, který však musí být vždy upraven pro danou rodinu.

Jestli-že chceme, aby byla rodina a její členové připraveni na situaci, když zakladatel a držitel majetkových práv zemře či se „jiným způsobem“ vzdá své kontroly, a záměrem je, aby další generace členů rodiny dynastický záměr společné správy majetku akceptovala, byla aktivní a zapojená, je nezbytné členy rodiny do přípravy zapojit. Pouze tak lze ladit vzájemné představy a očekávání. Zejména tak lze zjistit, jaký přístup budou mít potomci ke společné budoucnosti, jaké mají obavy, jaká témata je nutno řešit a na jakých principech bude panovat shoda.

V posledních několika letech jsme pracovali na řadě projektů rodinných ústav, přičemž z těchto našich zkušeností je patrné, že:

Rodinnou ústavu si vytvářejí rodiny, pro které je důležité zachování určitého souladu i v dalších generacích, a to zejména s ohledem na společnou správu majetku. Rodina je pro dané osoby zásadní hodnotou;

Rodinnou ústavu a nastavení řeší zakladatelé, kterým hodně záleží na tom, aby jejich potomci (2 a více) svoji budoucí roli zvládli a uvědomují si, jak je toto téma citlivé a náročné;

Zakladatelé si uvědomují, že pro úspěšné mezigenerační předání nestačí „dobré právní a daňové nastavení“, které je jen prostředkem pro dosaženích určitých záměrů a jestliže nefungují dobře vztahy v rodině, tak ani sebelepší právní struktura majetek neochrání.

HLAVNÍ BODY RODINNÉ ÚSTAVY

Základní rodinné hodnoty, které většinou v praxi formulujeme na základě individuálních diskusí a společného workshopu, kdy se zapojení členové rodiny na 4 až 5 základních hodnotách shodnou, resp. musí se shodnout. Jestliže by nebyla shoda na základních hodnotách, asi by bylo velmi těžké shodnout se na dalších pravidlech.

Takto uvedené hodnoty jsou určitým rámcem při další společné práci a zároveň jsou důležité pro budoucí aplikaci rodinné ústavy, tj. při společném rozhodování o majetkových záležitostech rodiny.

Společná rodinná – vlastnická – vize, tzv. společný sen. Zde je cílem stručně vymezit základní směr, kterým se chce rodina pohybovat.

Principy pro výkon vlastnických práv, případně práv, co se týče rodinné majetkové struktury – např. nadační či svěřenský fond. Zásadní téma je vlastnické nástupnictví – tj. má být pro budoucnost přímé vlastnictví členů rodiny či nepřímé prostřednictvím zvolené struktury. Pravidla pro případné převody podílů, včetně principů pro dědické nástupnictví. Pravidla, co se týče manželského majetkového režimu (rodinný majetek a výnosy z něj nemají spadat do SJM).

Téma odpovědného vlastníka, tedy kdo může být vlastníkem, jaká jsou očekávání a jaké principy by měl ve své roli naplňovat.

Základní principy pro možné zapojení členů rodiny do správy rodinného majetku, tj. do majetkové struktury či rodinné firmy, a to zejména v pracovních (výkonných – zaměstnanci, členové orgánů), tak nevýkonných pozicích (členové dozorčí rady atd.).

Nastavení možných orgánů rodiny – např. rodinná rada, které mají sloužit rodině při správě společných záležitostí, a zároveň nastavení propojení s orgány rodinné firmy či rodinné majetkové struktury. S tímto souvisí pravidla společné komunikace a komunikačních platforem, což je téma dosti zásadní, jelikož řada problémů vzniká špatnou komunikací a vzájemným nedorozuměním.

Základní pravidla pro případné řešení konfliktů, kdy danou neshodu nedokážou zapojení členové rodiny vyřešit spolu, tj. kdo má být zapojen z rodiny (rodinná rada), případně mimo rodinu (mediátor).

PRAVIDLA OHLEDNĚ BUDOUCÍCH ÚPRAV RODINNÉ ÚSTAVY

Jak jsem již uvedl dříve, na projektu přípravy rodinné ústavy je pro zapojenou rodinu nejdůležitější společný čas, který spolu rodina aktivně stráví. Jak dle naší praxe, tak dle praxe kolegů, si totiž členové rodiny teprve při přípravě rodinné ústavy najdou čas na to, aby se zamysleli nad tématem společné budoucnosti a dokázali se otevřeně pobavit i o citlivých majetkových otázkách. Bez otevřenosti a aktivního zapojení je pravděpodobné, že výsledný dokument nebude odpovídat realitě a bude zbytečný. Emoce do rodinné ústavy patří též a zvolený jazyk by měl odpovídat stylu rodiny. V tomto ohledu je podstatné vedení projektu osobou, která má důvěru členů rodiny, a která dokáže členy rodiny rozmluvit (otevřít se), zapojit a zároveň eliminovat zlé hádky.

V příštím článku se tématu rodinné ústavy a family business governance budu věnovat dále, a to včetně procesu přípravy rodinné ústavy a doporučení k nastavení komunikačních orgánů rodiny.